Užitečné dělení typů programů nabízí Stradling (1984). Představuje čtyři kategorie, které zohledňují různé cíle a adresují různé výzvy práce s kontroverzním tématem jako citlivost problému, emotivní diskuze, polarizace názorů, vyjadřování předsudků, apatie atd.
Zkoumající aktivity: Hodí se dobře pro vstup do tématu. Jsou založeny na kladení otázek a prozkoumávání komplexního či nejasně definovaného tématu nebo na hledání řešení. Příkladem tohoto přístupu jsou aktivity Co pro nás téma znamená?, Mapování debaty a Filosofie pro děti (viz kapitola 4.3). Diskuze vzniklá v těchto programech vám může ukázat, kudy se vydat v dalším programu. Potřebují účastníci zjistit nějaké konkrétní souvislosti? Nedostává se jim v nějaké oblasti informací? Potřebují trénovat, jak poznat hoax?
Kompenzační aktivity: Programy přinášejí nové informace, nápady nebo argumenty. Volíme je například tehdy, když lidé vyjadřují názory založené na neznalosti, nebo v případě, kdy ve skupině příliš rychle dochází ke shodě, kterou nikdo nezpochybňuje. Skrz kompenzační aktivity můžeme ukázat něco, co skupině zatím unikalo. Vhodnou strukturou může být model Evokace – Uvědomění si významu informací – Reflexe. Vyznačuje se tím, že aktivita začíná od toho, kde účastníci a účastnice jsou – co si asociují, co ví, co si myslí, že ví. Potom se seznamují s novými informacemi, například formou filmu, textu nebo přednášky, a v reflexi se dívají na to, co se naučili. Zda a jak se změnilo jejich vstupní uvažování pod vlivem nového pochopení. Podle tohoto modelu je vystavěna například lekce Vnímáme čísla? (více k vedení reflexí v kapitole 3.3).
Distancující aktivity: Někdy je lepší nevstupovat do tématu rovnou po hlavě, ale dostat se k němu zprostředkovaně. Tento přístup využívá paralel fiktivních příběhů či historie. Lze použít rolové hry nebo jiného zážitku. Distancující aktivity umožňují účastníkům odložit své předsudky a předpoklady a otevřít se větší složitosti tématu.
Tipy:
|
Aktivity podporující empatii: Programy, které pomáhají nahlédnout perspektivu někoho jiného a podporují empatii, tedy pochopení situace druhého. Obecně se hodí tehdy, když se objevují předsudky a diskriminace nějaké skupiny nebo když se téma zdá lidem vzdálené. Patří sem typicky programy, kdy se děti ocitají v rolích lidí, kteří se rozhodují opustit domov, absolvují složitou cestu nebo potíže v cílové zemi (oblast cílů 1. Empatie jako předpoklad jednání za spravedlnost a rovnost). Zprostředkovat vlastní zkušenost mohou též hosté na besedě, ať už samotní uprchlíci či uprchlice, nebo lidé, kteří se s nimi setkali např. při dobrovolnické práci.
V následující kapitole se podíváme na praktické otázky: role lektora/lektorky a jak ji uplatnit v diskuzích, jak vést reflexe, jak připravit besedu. A v poslední podkapitole najdete metody, které vám umožní dostát stanoveným cílům a kvalitám procesu učení.