Na emoce s argumenty nevyzrajete, emoce nikomu vyvrátit nejde, protože jde o autentické prožívání člověka, ovlivněné jeho postojem k lidem, tématům, jevům. Kontroverzní témata dokáží snadno vzbudit emoce, které mohou být na překážku porozumění, učení se i naslouchání. Jak udělat z emocí pomocníka v učení?

Velmi pomůže s nimi počítat a vzít je jako samozřejmou součást programů i diskuzí. Umíme to v zážitkové pedagogice, kde má pojmenování emocí v reflexi místo a ukazuje na okamžiky, které byly pro účastníky a účastnice zásadní (viz kapitola 3.4 Jak vést reflexe). Toto samozřejmé chápání pocitů jako součásti učebního cyklu stačí přenést na jiné než zážitkové programy. Přijmout emoce můžeme třeba tím, že si každý své pocity pojmenuje. Nejdřív jen pro sebe, s růstem důvěry ve skupině je můžeme i sdílet.

Vstup pocitů a emocí do programu je vždy výzvou pro lidi, kteří program vedou. Proto nabízíme pár tipů, co může vedoucí dělat, když se vzedmou emoce.

• Dejte malou pauzu v diskuzi, např. ohraničenou zvukem, aby měli účastníci a účastnice šanci emoce zpracovat a najít klid.
• Pojmenujte, co se děje: Přestali jsme se navzájem poslouchat, nebo Začalo tady být nepříjemně dusno.
• Připomeňte účastníkům a účastnicím pravidla diskuze, pokud je máte.
• Parafrázujte náhledy účastníků a účastnic méně emočně zabarveným jazykem. Např. Jano, když tohle tvrdíš, jen dokazuješ, jaká jsi rasistka, parafrázujte na: Jana se vymezila vůči názoru, že by Česká republika měla dočasně přestat udělovat azyl.
• Povzbuďte účastníky a účastnice k rozboru tvrzení, jeho uvedení do souvislostí, zkoumání různých perspektiv a předkládání argumentů. Např. Toto tvrzení rozpoutalo na internetu bouři. Pojďme se podívat, co budí takové vášně.
• Nechte účastníce a účastníky shrnout dění v místnosti a popsat neshodu.
• Dejte čas na napsání názorů a pocitů. Účastníci se mají prostor zamyslet a vy získáte čas na rozmyšlenou, co dál.
• Můžete nabídnout, že budete k dispozici i po programu, a tak bude prostor i individuálně probrat, co koho pálí.

Pojmenování pocitů uvolňuje prostor přemýšlení. Můžeme hledat, z čeho pocity plynou (faktický popis jevů) a kam nám ukazují (co je pro nás důležité). Emoce nám říkají, zda se nám něco líbí (jsme potěšeni, máme radost), nebo nelíbí (bojíme se, máme vztek). Postoje pak ovlivňují to, jaký význam dáváme našemu vztahu k lidem, událostem či aktuálním problémům. Podíváme se na ně v následující části.