Postoj je soubor názorů a přesvědčení, které si vytváříme o světě kolem nás. Postoje ovlivňují způsob, jakým pojmenováváme to, co se nám líbí nebo nelíbí, určují vztah, který si vytváříme k lidem či skupinám, stejně jako k lokálnímu a světovému dění, k věcem, jež používáme, k místům, ve kterých se pohybujeme, i k těm, které známe z vyprávění.

Naše postoje ovlivňují způsob našeho chování i jednání a dá se říct, že jsou filtrem našeho vnímání a paměti. To pěkně ilustruje tzv. žebřík usuzování (viz níže). Než se k němu dostaneme, podívejme se, z čeho se postoj skládá.

• Poznávací složka postoje shrnuje informace, které o světě kolem nás máme. Projevuje se během diskuzí, kdy účastníci odhalují své dosavadní poznatky a zkušenosti. V jejich rozhodování i v tom, jak svá rozhodnutí obhajují. V tom jestli a jak své postoje podkládají argumenty. Lze předpokládat, že čím více člověk o určitém tématu ví, tím pevnějším se jeho postoj stává. Postoje mohou být utvářeny i na základě nesprávných informací nebo informací bez kontextu (tzv. pohled klíčovou dírkou). Vzdělávání by proto mělo podpořit mladé lidi v tom, aby svět vnímali v co nejširších souvislostech. Ovšem nestačí zůstat pouze u toho.
• Citová složka je hodnotící. Vychází z našich emocí, z toho, jaký vztah máme k určitým lidem, situacím či věcem. Když se objeví téma, ke kterému mají lidé silný vztah, jejich znalosti a zkušenosti mohou být ovlivněny (nebo dokonce zastřeny) emocemi. Současně však můžeme emoce vnímat jako kompas, který při vědomé práci s pocity ukazuje, jaké hodnoty jsou pro nás důležité.
• Konativní složka se odkrývá prostřednictvím chování a jednání lidí. Zahrnuje jejich připravenost reagovat v dané situaci určitým způsobem. Na této úrovni se snažíme buď nějaké jednání posilovat, např. vystupovat proti diskriminaci, nebo naopak určitá jednání potlačovat, např. neposmívat se slabšímu.

Předsudek jako bariéra v poznávání

Součástí demokracie je schopnost diskuze mezi lidmi různých názorů i akcentujících různé hodnoty. Je to podmínkou při hledání řešení, která budou spravedlivá a budou zohledňovat potřeby všech zapojených lidí. Cesty k řešení musí obsahovat porozumění sobě samé/mu i druhé straně, včetně pojmenování a porozumění hodnotám a perspektivám, z kterých vycházíme. Bariérou v dialogu nejsou ani tak rozdílné názory, ani rozdílné hodnoty, ale zejména předpojaté nereflektované postoje – předsudky.

Předsudky mohou být negativní, ale i pozitivní. Oboje představují „pokřivené zrcadlo“, tj. zkreslené, nepravdivé a nespravedlivé posuzování dané skutečnosti. A oboje také představují bariéru otevřené a dialogické komunikace, protože zkreslují vnímání a poznávání druhých i sebereflexi. Tím nám brání navázat respektující vztah k druhému, ať už je to člověk, který se bojí příchodu cizinců, anebo člověk, který se bojí radikalizace české společnosti.

Předsudek se opírá o šablonovité myšlení – stereotyp. Stereotyp je užitečná funkce mysli, která nám pomáhá zpracovávat realitu na základě třídění jevů podle zvoleného rysu (škatulkování). Problematickým se stereotyp stává tehdy, je­­­­­-li nereflektovaný, když na jeho základě přistupujeme k lidem – když lidi na základě přiřazené škatulky začneme nálepkovat. Nálepka je výrazem mocenského poměru, kdy jedna strana straně druhé připisuje určitou charakteristiku, vlastnosti nebo kvality. Tím nezviditelňuje osobnost jednotlivých lidí.

Pro chápání předsudků jsou tedy užitečné tři následující pojmy. Kategorie „uprchlíci“ je škatulka, do které spadají všichni, co jsou na útěku z domoviny. Uprchlíci jsou „nebezpeční“ – přiřadili jsme nálepku. Pokud na základě nálepky tvoříme svůj vztah k lidem ze škatulky a jednáme podle toho, stala se myšlenka „uprchlíci jsou nebezpeční a je potřeba proti nim zakročit“ předsudkem, který obsahuje poznávací, citovou i konativní část postoje.

Předsudky mohou být sdílené obrazy, nejen individuální hodnocení, ale perspektiva, kterou sdílí mnoho lidí nebo lidé, kteří mají vliv a moc. Jsou hluboce zakotveny ve vzorcích myšlení, které ve společnosti převažují. Převzetím nějakého předsudku se můžeme stát součástí skupiny, která tento obraz sdílí a profituje z něj.

V programech nelze předsudky účastníků a účastnic odstranit, ale naší metou by mohlo být rozvíjení vědomého zacházení s předsudky, které povede ke změně v myšlení a jednání. Pro práci s předsudky doporučujeme použít příručku Já a oni jsme my.