Informace samy o sobě nemají velký smysl, pokud nejsou zasazeny do širších souvislostí a pokud s nimi dále aktivně a kriticky nepracujeme. Kritické myšlení chápeme jako hledání toho, odkud se berou naše postoje a názory, kladení (si) otázek, zkoumání toho, jak věci vidí druzí, rozvoj naslouchání a dovedností potřebných k vedení smysluplné diskuze. V konečném důsledku je cílem kritického myšlení informované rozhodování.

Nebylo by to kritické myšlení, kdybychom zároveň nepočítali s předpoklady, na jejichž základě z informací a faktů vyvozujeme závěry, a s existencí různých perspektiv stojících na různých předpokladech, jejichž platnost si pro danou situaci snažíme ověřovat. To platí pro práci s uvažováním druhých lidí (čtení textů, diskuze) nebo našim vlastním (sebereflexe).

Práce s daty zůstává důležitým základem, který nám umožňuje sdílet stejnou realitu. Teprve pokud máme shodu na tom, že před sebou vidíme batoh, můžeme hodnotit a argumentovat, jak se hodí na cestu do hor. Bez společného vědomí batohu by diskuze stála na vodě.

V této části prozkoumáme, jak pracovat s informacemi tak, aby vedly k poznání, jakou roli hrají data v usuzování a vytváření závěrů a na co se při práci s informacemi zaměřovat.

Klademe (si) otázky

„Kdybych měl jednu hodinu na vyřešení problému, na kterém by závisel můj život, strávil bych prvních 55 minut formulováním té správné otázky. Poté, co bych identifikoval správnou otázku, vyřešil bych ten problém za méně než 5 minut.“

Albert Einstein

Efektivita participativního učení, tedy učení, na kterém se účastníci a účastnice aktivně podílí a ovlivňují jej, závisí na jejich svobodě klást (si) otázky.

  • Každý proces změny začíná kladením otázek. Pokud chceme lidi podpořit v aktivním iniciování změn, je třeba podpořit je v hledání těch správných otázek.
  • Když účastníci a účastnice tvoří své otázky, získávají větší vládu nad programem a berou ho více za vlastní.
  • Určení klíčových otázek vytváří priority pro zkoumání tématu. Na tomto principu jsou založeny zkoumající aktivity (viz kapitola 3.1).

Můžete se ptát, kde a jakými způsoby podporujete své členy v:

  • identifikování klíčových otázek k prozkoumávání tématu
  • kladení otázek ohledně toho, jak se to, o čem je řeč, vztahuje k jejich životu
  • kritické analýze, odkrývání zaujatosti a hodnocení argumentů

Tipy pro práci s otázkami:

Užitečné třídění otázek nabízí příručka Politika do školy patří.

Metody podporující hledání otázek nabízí Filosofie pro děti (kapitola 4.2), Řetězec proč (kapitola 4.1).

Hledáme souvislosti

Ve snaze porozumět kontroverzním tématům globálního charakteru je důležité vědomí provázanosti a souvislostí, které jsou příčinou toho, že neexistují jednoduchá a rychlá řešení.

Můžete se ptát po pěti druzích propojení:

  • Jaké jsou různé příčiny problémů?
  • Jaké jsou různé pozitivní a negativní důsledky problémů?
  • Jaká řešení posilují pozitivní a oslabují negativní důsledky?
  • Jaká spojení máme s jinými lidmi a místy ve světě skrze média, technologie, politiku, obchod?
  • Jaké jsou souvislosti mezi různými tématy, např. klimatická změna a migrace, obchod se zbraněmi a migrace?
  • Jaké paralely s děním kolem uprchlictví a migrace můžeme vidět v našem bezprostředním okolí?

Pro prozkoumávání těchto otázek můžete zvolit metody Strom problému, Řetězec proč, Kolo důsledků (kapitola 4.1).

Žebřík usuzování

Žijeme ve světě samogenerujících se přesvědčení, která zůstávají neprověřená. Tato přesvědčení přijímáme, protože stojí na závěrech, které jsme odvodili z našeho pozorování a minulé zkušenosti. Naše schopnost dobrat se výsledků, po kterých toužíme, je podkopávána našimi pocity, že:

  • naše přesvědčení jsou pravda
  • pravda je zjevná
  • naše přesvědčení stojí na datech
  • data, která jsme vybrali, odpovídají realitě

Peter Senge nabízí šikovný nástroj, tzv. žebřík usuzování, který ukazuje, jak konstruujeme svou pravdu a přesvědčení. Tento nástroj nám může pomoci zkvalitnit usuzování a argumentaci, když budeme v diskuzích vést ke vědomému stoupání a klesání po žebříku. Žebřík zviditelňuje naše přemýšlení, což umožňuje bez vášní posuzovat dané uvažování i závěry spolu s lidmi opačného mínění.

Je to smyčka. Naše přesvědčení určují, jaká data vybereme příště. Čím víc věřím, že jsou uprchlíci nebezpeční, tím víc si všímám událostí či zpráv, kdy se nějaký uprchlík něčeho dopustil. Stoupání po žebříku je běžný mentální postup, kterým zvyšujeme míru abstrakce.

 

Nelze žít bez toho, abychom pozorováním dávali významy a na základě nich dělali závěry. Ale můžeme zlepšit naši komunikaci a uvažování skrze reflexi a vědomé používání žebříku. Smyslem cvičení není závěry vyvracet, ale přinést na světlo uvažování tak, abychom způsob uvažování mohli objektivně a bez vášní posoudit.

Používat žebřík v programech má smysl s pokročilou skupinou, ale pár principů vám poslouží v práci s oddílem:

  • Vědomí žebříku vám může posloužit pro orientaci v diskuzích: Na které rovině žebříku se výrok pohybuje? Proč se některé vyjádřené argumenty vzájemně nepotkávají?
  • Přemýšlení můžete otázkami zveřejnit, zviditelnit a pracovat s ním: Můžeš mi vysvětlit své uvažování? Jak jsme se od těchto pozorování dostali k těmto závěrům? Co jste viděli nebo slyšeli, co vede k těmto závěrům?

Práce s informacemi

V kontroverzních tématech jde o střet rozdílných vysvětlení a řešení založených často na rozdílných předpokladech či hodnotách. Liší se tedy zejména ve vyšších patrech žebříku, která budí více emocí. Aby sdílení perspektiv a úhlů pohledu vedlo k hlubšímu poznání zúčastněných, je dobré hledat společný základ, tzv. sdílet stejnou realitu. Znamená to klesat patry žebříku k datům, o která se opíráme. Tedy na úroveň informací a pojmů.

Plyne z toho několik tipů, na co se průběžně zaměřovat v programech a k čemu vést účastnice a účastníky:

  • Konkretizujte obecnou rovinu tvrzení a diskuzí. Snažte se účastníky a účastnice vést k tomu, aby obecná tvrzení převedli na konkrétní příklady.
  • Usilujte o to, abyste viděli, čemu na první pohled nevěnujeme pozornost. Můžete se doptávat: Na co jsme vzhledem k tématu ještě nepomysleli? Jaký úhel pohledu nám chybí?
  • Rozlišujte fakta a názory, popis a hodnocení (viz kapitola 4.2).
  • Vyjasňujte pojmy. V praxi oddílů se ukázalo, že děti nerozlišují například význam slov, jako jsou muslim, islamista, terorista. S vyjasňováním pojmů pracuje např. aktivita Pojmy a důvody. Nemusí jít o svébytný program, můžete si jako přípravu na besedu udělat myšlenkové mapy relevantních pojmů. Anebo se průběžně v diskuzích doptávat: Co máš na mysli, když říkáš…? Co si představujete pod pojmem…? Diskuze pak nebude drhnout kvůli rozdílnému používání pojmů.
  • Uvádějte zdroje. V otázkách, které nejsou podloženy naší osobní zkušeností, jako třeba přítomnost uprchlíků, čerpáme data zprostředkovaně. Nemáme vstup prvního stupně žebříku. Tím obezřetnější bychom měli být a přemýšlet nad zdroji: Odkud to vím? Je to věrohodný zdroj? Při vytváření vlastních programů uvádějte zdroje materiálů, s nimiž pracujete (např. kdo kde vyfotil fotografii, kdo napsal článek, kdy a kde byl publikován).