Kdy v programech diskutujete? Kdykoli mají účastníci prostor bavit se mezi sebou, můžeme uvažovat o diskuzi – buď jde o dílčí diskuze v průběhu programu nebo v reflexi, anebo je na diskuzi přímo zaměřený program. I když máte připravený promyšlený program s různými vstupy, nakonec to nejcennější bývá možnost se o tématu bavit.
Kontrolovat diskuzi pomáhají strukturované formáty, volnou diskuzi je třeba se skupinou trénovat na lehčích tématech. V této kapitole se podíváme na cíle diskuze, kritéria kvality a nějaké tipy, jak ji může facilitátor/ka – průvodce/kyně diskuzí – podporovat. Strukturované formáty nabízí pak kapitola 5.2.
Diskuze jako série vzájemně se přerušujících monologů je častým fenoménem. Účastníci a účastnice se vůbec neodvolávají na to, co řekli druzí, nýbrž jsou více či méně vázáni na to, aby sledovali svůj vlastní chod myšlenek. Každý poslouchá jen sám sebe, ne toho druhého. Aby diskuze vedla k hlubšímu přemýšlení, k prozkoumávání tématu a posunu účastníků a účastnic, měla by mít určité kvality. V následující podkapitole se podíváme na cíle diskuze, kritéria kvalitní diskuze a praktické tipy, jak kvalitní diskuzi rozvíjet.
Cíle a kvality diskuze
Stephan Brookfield v knize Teaching for Critical Thinking pojmenovává tyto cíle diskuze:
- rozvinout kritické a informované porozumění tématu
- podpořit sebekritiku, sebereflexi
- učit se oceňovat jiné pohledy
- pomoci lidem k informovanému rozhodování
Je užitečné rozlišit debatu a diskuzi (viz rámeček). V debatách chceme přesvědčit druhé o správnosti svého názoru. Nicméně i v kvalitní debatě jde o schopnost slyšet argumenty druhých a navazovat na ně. V obou případech jde o vhodné vyvažování přesvědčování argumenty a zpochybňování a prozkoumávání pojmenovaných postojů (vlastních i cizích).
V obou případech je základem postoj, který k diskuzi či debatě zaujímáme. Cílem je vylepšení stanoviska, a to jak vlastního, tak druhých. Obvyklou lidskou chybou je sledovat pouze cíl vylepšení (vyvrácení) stanoviska druhých. Korekce vlastního stanoviska během pečlivé diskuze není vyjádřením slabosti, ale naopak ctností a vyjádřením kompetentnosti.
| Debata vs. diskuze Debata: Spor, v němž argumentujeme pro svůj postoj s cílem přesvědčit druhé o jeho správnosti. Předpokladem debaty je mít vyjasněné vlastní stanovisko. Převládá obhajoba svého stanoviska. Diskuze: zaměřené zkoumání společného zájmu bez předem stanoveného závěru. Mohu a nemusím mít vyjasněné své stanovisko. Převládá prozkoumávání vlastní i jiných perspektiv. |
Pro jednoduchost se budeme nadále věnovat diskuzi, kde je postoj společného prozkoumávání otázky a učení silnější.
Kvality diskuze z hlediska procesu:
- Rovnocenný prostor pro všechny. Diskuze zajišťuje, aby každý člen skupiny měl příležitost pravidelně přispívat – ať už si prostor sám bere, nebo ne. Moc se tak neustále pohybuje v rámci skupiny. Žádný jednotlivec nebo podskupina nepřebírá nad diskuzí kontrolu.
- Prostor pro přemýšlení. Účastníci a účastnice necítí nutnost okamžitě reagovat na příspěvky druhých. Skupina je zvyklá na intervaly „strukturovaného ticha“, které považuje za součást kritického myšlení.
- Aktivní naslouchání. Členové a členky skupiny považují aktivní naslouchání za nejdůležitější součást dobré komunikace.
- Propojování příspěvků. Členové a členky skupiny se neustále pokouší hledat podobnosti a rozdíly mezi různými příspěvky a propojovat souvislosti.
- Zkoumání přínosu příspěvků. Pokaždé, když se objeví nová myšlenka nebo koncept, skupina se snaží najít příklady ilustrující jeho relevanci. Tento bod je velkou výzvou, protože snaha o zajištění rovného prostoru pro všechny hlasy a demokratický předpoklad, že nikdo nemá patent na pravdu, někdy vede moderátory diskuze k jednání, jako by každý příspěvek měl stejnou hodnotu. V důsledku toho mohou stereotypy, lži a dezinformace zůstávat netknuté.
Kvality diskuze z hlediska obsahu:
- Odhalování a prověřování předpokladů. Diskutující identifikují a prověřují předpoklady – své vlastní, ostatních účastníků diskuze, učitele, textu. Následně se diskuze zaměřuje na to, do jaké míry jsou tyto předpoklady přesné a platné pro danou situaci. Diskuze se také pokouší určit, v jakém kontextu (konkrétních situacích) mohou být dané předpoklady více či méně správné.
- Zobecnění. Vždy, když se v diskuzi objeví tvrzení zobecňující zkušenost jednotlivce, členové a členky skupiny se zaměří na hledání důkazů pro takové zobecnění.
- Záznam linie. Skupina sleduje a zachycuje, jakým způsobem došli k závěrům, se kterými část z nich souhlasí.
- Co nejvíce pohledů na téma. Členové a členky skupiny se neustále snaží přicházet s co nejvíce možnými pohledy na dané téma, přičemž každý má prostor se vyjádřit.
- Pozor na předčasný konsensus. Členové a členky skupiny si dávají pozor na tzv. syndrom skupinového myšlení (způsob myšlení, který vede k zachování shody ve skupině) a jsou podezřívaví k jakýmkoliv předčasným závěrům.
Efektivitě diskuze pomáhají pravidla diskuze. Kvalitu diskuze má moc ovlivnit facilitátor/ka, tuto obtížnou roli mohou usnadnit konkrétní metody, postupem času také zodpovědnost účastníků a účastnic diskuze.
Diskuze v malých skupinách
V závislosti na citlivosti tématu je vhodné rozdělit skupinu do menších skupin. To zajistí větší diskrétnost a umožní méně sebevědomým lidem, aby vyjádřili své názory. Kdykoliv můžete v programech zařadit tzv. mikrodiskuze ve dvojicích, které dávají účastníkům možnost si formulovat a urovnat myšlenky.
Pravidla diskuze
Zvláště efektivní způsob udržení kontroly nad diskuzí nebo činností je požádat skupinu, aby si na začátku stanovila základní pravidla. Skupina je pak schopná směrovat a regulovat svůj vlastní proces učení. Podoba pravidel je dána věkem účastníků a účastnic a mírou toho, jak moc chcete na diskuzích dlouhodobě pracovat. Pomáhá mít pravidla během programu na očích a pravidelně si poskytovat zpětnou vazbu k jejich dodržování či porušování. Můžete pravidla postupně propracovávat, na začátku je ale dobré zvolit si jich spíše méně:
- Hovořit smí vždy jen jedna osoba – bez přerušování ostatních.
- Naslouchám druhým a respektuji jejich pohled.
- Rozporuji názory, ne osoby, které je vyjadřují (např. Tento názor je pro mne nepřijatelný, protože… × Jsi pro mne nepřijatelný, když si myslíš toto).
- Když nesouhlasím, vysvětlím proč.
- Používám vhodné vyjadřování – žádné rasistické ani sexistické poznámky.
- V mluvení se střídáme.
Facilitátor/ka – průvodce/kyně diskuzí
Facilitátor/ka je někdo, kdo bdí nad procesem a směřováním diskuze. Aby tak mohl/a činit, má na mysli výše zmíněné kvality. Cílem facilitátora/ky musí být posunutí stavu diskuze o daném tématu na vyšší úroveň. Facilitátor/ka si na základě znalosti účastníků a jejich pozic představí, kam asi by se diskuze mohla ubírat, kde by mohly nastat problémy a jak by na ně mohl/a reagovat. Viditelné sympatie k jedné ze stran jsou nepatřičné, protože má v procesu silnější mocenskou pozici než ostatní účastníci.
Základní činnosti facilitátora/ky:
- Udržuje logickou linku. Upozorňuje na to, o co v diskuzi jde, vrací diskuzi od odboček zpět k hlavní logické struktuře otázkami typu Jak to souvisí s…? Vraťme se k otázce, zda… Sleduje a vyjasňuje, v jakých věcech panuje shoda a v jakých nikoliv. Velmi užitečné může být pokládat si tyto otázky: Jaký je nyní ten nejdůležitější bod sporu? Vyjasněním jakého bodu se diskuze nyní může nejspíše posunout někam dál?
- Skrze otázky posunuje diskuzi příslušným směrem (nemusí násilně, stačí vytrvale).
- Orientuje účastníky a účastnice, kde v diskuzi jsou a kudy se dát dál.
- Upozorňuje na pravidla diskuze, jsou-li porušena.
- Udržuje kooperaci a pomáhá kvalitám diskuze.
- Provazuje příspěvky, sleduje, kdo komu na co dluží odpověď
- Vyjasňuje a doptává se: Chápu to správně, že tvůj hlavní argument…? Ještě prosím o objasnění, co si mám představit pod pojmem…?
- Otvírá prostor hlasům, které nezazněly: Vidí to někdo jinak?
- Shrnuje a uzavírá. Měl/a by zúčastněným předat zjištění a náhled, že skutečně došlo k posunu – shrne existující stanoviska, ozřejmuje, na co se soustředit příště, co si kdo musí promyslet, jaké údaje by bylo užitečné zjistit a v čem naopak panuje shoda.
Všechny tyto činnosti můžete sdílet se skupinou, např. formou diskuzních zásahů (viz cvičení níže). Role facilitátora/ky klesá s diskuzní vyspělostí skupiny – tu můžete rozvíjet pomocí diskuzních technik. Popisy různých diskuzních technik najdete v kapitole 4.2.
|
Cvičení: Diskuzní zásahy Před programem, ve kterém budete diskutovat, rozdejte účastníkům a účastnicím kartičky s diskuzními zásahy a doplňte je zadáním, ať se pokusí svůj zásah kdykoli v průběhu diskuze uplatnit. Než začnete, všechny pročtěte a vysvětlete si se skupinou jejich smysl. Na konci reflektujte, jak se pokusy dařily.
|