Migrace
Migrace lidí, tedy jejich pohyb z jedné oblasti do druhé se záměrem se v nové oblasti dočasně či trvale usadit, se dá v určité míře chápat jako projev přirozenosti každé lidské bytosti – je to činnost, kterou lidé provozují od „nepaměti“.
Migrant/migrantka
Člověk, který změní své místo pobytu překročením mezinárodně uznávaných státních hranic a stráví zde déle než jeden rok (dle definice OSN). V ČR se často diskutuje otázka legálních a nelegálních migrantů/ek:
Legální migranti/ky
Přichází v rámci státem řízeného přistěhovalectví, regulovaného pomocí víz a pobytových oprávnění.
Nelegální migranti/ky
Vstupují na území bez víza či pobytového oprávnění. Proto i uprchlíci a uprchlice, opouštějící své domovy často za dramatických okolností, někdy vstupují na území hostitelského státu nelegálně. Jejich pobyt je možné a žádoucí následně zlegalizovat.
Uprchlík/uprchlice
Státní příslušníci/e třetí země, kterým bylo přiznáno právní postavení uprchlíka/ce ve smyslu Ženevské úmluvy a jsou oprávněni/y pobývat na území členského státu. Dle Úmluvy je uprchlík/ce osoba, která utekla ze své původní země před válkou či před životu nebezpečným pronásledováním založeným na rasových, náboženských, národnostních či politických důvodech či na příslušnosti k určitým společenským skupinám a která může tuto skutečnost dokázat. V ČR je osoba, které bylo přiznáno postavení uprchlíka/ce, označována jako azylant/ka.
Azylant/ka
Je osoba cizí národnosti, které byl udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu (azyl – viz heslo Mezinárodní ochrana). Na azylanty/ky je nahlíženo jako na cizince/ky s uděleným trvalým pobytem. Toto postavení je udělováno na časově neomezenou dobu a může být odebráno jen ze závažných důvodů stanovených v zákoně. Dočasnou variantou mezinárodní ochrany je doplňková ochrana – viz níže. Azylanti/ky nemají volební právo a např. nemůžou vykonávat takové zaměstnání, jehož podmínkou je státní občanství. Jako azylant/ka je v ČR označována i osoba, které bylo Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) přiznáno postavení uprchlíka/uprchlice.
Integrace
Integrace cizinců/ek je proces umožňující postupné začlenění do společnosti přijímajícího státu. Cílem integrace je dle ministerstva práce a sociálních věcí „oboustranně přínosné nekonfliktní soužití cizinců/ek a majoritní společnosti“. Konkrétní nástroje a politiky integrace řeší stát a pověřené orgány, na obecné – lidské úrovni jde o hledání postoje k jinakosti a přístupu k rovnosti lidí.
Různé přístupy k předcházení etnickému konfliktu
Imigrační politiky vlád variují mezi třemi teoretickými modely integrace.
Asimilace
V české diskuzi často zaměňována s pojmem integrace. Předpokládá naprosté začlenění etnické menšiny do většinové společnosti státu oproštěním se od jazykových, kulturních a sociálních odlišností menšinové skupiny a přijetím vlastností a projevů většiny. Tento přístup předpokládá odstranění konfliktu založeného na etnickém základě ztrátou etnické identity menšiny a její začlenění do většinového proudu společnosti.
Multikulturalismus
Multikulturalismus předpokládá začlenění jednotlivců a skupin přiznáním participace bez ztráty sociokulturní etnické identity. Aktivní účast na společenském dění je základem pro zamezení etnickému konfliktu. Multikulturalismus uznává legitimitu a rovnost etnických skupin při vyjádření odlišných kultur.
Oddělení etnických skupin (přechodná diferencovaná inkorporace)
Třetí cestou k předcházení konfliktu je minimalizace styku mezi etnickými skupinami. Může se projevovat jako omezení participace etnických menšin ve většinové společnosti, ale v krajní podobě i jako etnické čistky.