Uprchlická „krize“
Na Evropské úrovni se uprchlická krize jeví spíše jako krize národních států spojených v jednom bloku. Ty z různých důvodů nedokážou adekvátně a v souladu s deklarovanými idejemi reagovat na dění vně EU, které se jich z povahy propojeného světa a neopomenutelného vlivu ekonomicky a politicky silného bloku přímo týká. Ve výsledku se jim nedaří dojít k jednotnému, na evropských hodnotách postavenému řešení problémů.
Krize se projevuje na mnoha úrovních od neschopnosti vlád zajistit přímou pomoc potřebným, přes nedostatečnou, často až zavádějící komunikaci s občany, k ohrožení idejí a hodnot, jako jsou například svoboda, rovnost a solidarita, na kterých je myšlenka Unie vystavěna.
Na úrovni české je pro malé množství uprchlíků a uprchlic na našem území (viz kapitola Data a čísla) těžké mluvit o krizi uprchlické. Jedná se pravděpodobněji o krizi médií, vzdělávání, sociální politiky a rozevírajících se „sociálních nůžek“, politické kultury a přístupu k lidským právům. Tato témata však přesahují rozsah tohoto textu.
Evropský přístup k migraci
Schengenský prostor
Je území většiny evropských států, na jejichž společných hranicích nejsou vykonávány hraniční kontroly a kde je uplatňován princip volného pohybu zboží a osob. Bezpečnost společného území je zajištěna důslednou ochranou vnější hranice.
Správa vnějších evropských hranic (Pevnost Evropa)
Přístup ke správě vnějších evropských hranic v praxi vypadá jako posilování jejich ochrany, které má nahradit zeslabenou kontrolu na hranicích jednotlivých členských států. Toto zesilování ochrany hranic vůči okolním zemím silně kontrastuje s rozšířením svobody a pohodlí pro občany/ky EU. Udržení tohoto stavu a také směru myšlení je a nadále bude možné jen při vynaložení nemalých prostředků. Zásadní otázkou zůstává, jak se evropská společnost postaví k rozporu mezi nejsilněji uznávanými hodnotami – rovností, svobodou a solidaritou – a reálnými opatřeními na hranicích Schengenského prostoru, které lidi vně hranic staví do nerovné pozice a omezují jejich pohyb.
Zavedení jednotného prostoru bez vnitřních hranic – Schengenského prostoru – si vyžaduje v oblasti správy vnějších hranic jednotnou politiku, přičemž tato politika se v zásadě opírá o následujících pět nástrojů:
Schengenský hraniční kodex
Kodex stanoví pravidla pro překračování vnějších hranic a podmínky správy přechodně zavedených hraničních kontrol na vnitřních hranicích.
Fond pro vnitřní bezpečnost
Dříve Fond pro vnější hranice je mechanismus pro sdílení zátěže spojené s ochranou hranic, zajišťuje financování.
Databáze
Klíčové systémy jsou Schengenský informační systém (SIS), Vízový informační systém (VIS) a systém Eurodac (databáze otisků prstů). Jsou to centralizované databáze pro účely sledování a řízení migrace a správy hranic.
„Balíček proti převaděčství“
Slouží k předcházení a penalizaci nepovoleného vstupu, přechodu a pobytu (směrnice Rady 2002/90/ES a rámcové rozhodnutí Rady 2002/946/SVV), funguje jako prevence.
FRONTEX
Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států, v praxi opevňování a militarizace hranic.
Mezinárodní ochrana
Zastřešující pojem pro azyl a doplňkovou ochranu – podrobněji viz níže, heslo „Mezinárodní ochrana (česká legislativa)“.
CEAS (Common European Asylum System)
Společný evropský azylový systém upravený právními předpisy Evropské unie. Klíčovou součástí systému je vytvoření minimálních standardů pro řízení o udělení mezinárodní ochrany i pro podobu ochrany samotné. Uprchlíkům a uprchlicím tak má zajistit lepší přístup k azylovému řízení, důstojnější životní podmínky při čekání na rozhodnutí a adekvátní práva po získání azylu (pracovat, podnikat, cestovat). Členské státy EU nesmí tato minimální pravidla porušit, mohou se však rozhodnout vůči příchozím postupovat vstřícněji. Nejen proto se tak v praxi šance na udělení ochrany v jednotlivých státech výrazně liší. Jeho součástí je i tzv. Dublinský systém.
Dublinský systém (též Dublinská úmluva či nařízení)
Mechanismus, kterým je uvnitř EU určován ten stát, který má povinnost projednat žádost cizince/ky o mezinárodní ochranu, ve věci rozhodnout a v případě kladného rozhodnutí zajistit dotyčné osobě ochranu. Určení konkrétního státu je důležité proto, aby si nemohly jednotlivé země žadatele/ky opakovaně předávat mezi sebou, aniž by některá jejich žádost posoudila (tzv. jev refugees-in-orbit). Toto opatření zároveň zabraňuje příchozím, aby opakovaně žádali o mezinárodní ochranu v různých členských státech EU či si vybírali ten stát, který se jim zdá nejvýhodnější. Základním (ale ne jediným) dublinským pravidlem je, že žádost má posoudit ten stát, na jehož území cizinka či cizinec vstoupili jako první. To klade největší část břemene na státy s vnější schengenskou hranicí. Reakcí na přetíženost některých těchto států v současné situaci je mechanismus „kvót“.
Kvóty
Program na přerozdělení žadatelů a žadatelek o azyl z nejvíce zasažených států EU – Itálie a Řecka. Má zajišťovat vyšší stupeň solidarity mezi členskými státy EU. V současné podobě se nejedná o stálý mechanismus. Kvóty byly zatím přijaty dvakrát pro žadatelky a žadatele, kteří se již nachází na půdě Evropské unie. Celkově se nyní dotýkají 160 000 osob. Výše kvóty pro každý stát se vypočítává z jeho velikosti, počtu obyvatel a ekonomické kondice.
| Box 1. Příklady rozdílných přístupů k uprchlické situaci v Evropě
Evropské azylové zákony jsou z velké části formovány Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků/ic z roku 1951 a Protokolem z roku 19671. Samotný rozhodovací proces na úrovni států se pak řídí vnitřními předpisy, které se mohou v jednotlivých zemích lišit. Příklady různých přístupů představují politiky Spojeného království a Německa: Spojené království jasně vymezuje pronásledování na základě národnostní nebo rasové příslušnosti jako takové, kdy je lidská důstojnost ovlivněna do té míry, že je to neslučitelné se základními lidskými právy. Samotná skutečnost, že žadatel/ka patří k určité národnosti nebo rase nebo vyznává víru zakázanou v zemi původu pro udělení statusu uprchlíka/ce však nemusí stačit. Také pouhá existence napětí mezi více etniky na území jednoho států není důvodem k úspěšnému azylovému řízení. Spojené království není nakloněno přijímání velkého počtu uprchlíků/ic a ponechává si možnost důkladně posoudit každou žádost. Podporovanou variantou řešení uprchlické situace je zahraniční pomoc a stabilizace regionů, odkud uprchlíci/e pochází. Německý přístup konkrétně k uprchlíkům/cím ze Sýrie vyvolal vášnivou diskuzi. Pro žadatele/ky ze Sýrie bylo v Německu zavedeno zrychlené azylové řízení (pokud nepanují pochybnosti ohledně identity žadatele/ky o azyl ze Sýrie, nemusí už přijít k výslechu osobně, stačí, aby důvody útěku popsali písemně) a následně se přestalo kontrolovat, |
Český přístup k migraci
Cizinci/cizinky
Cizinci/ky jsou všechny fyzické osoby, které nemají české státní občanství.
Cizinecká legislativa
Podle cizinecké legislativy se u nás cizinci/ky dělí do tří kategorií s různými právy a povinnostmi: občané EU (se značnými privilegii vyplývajícími z ustavení schengenského prostoru), rodinní příslušníci občana/ky EU a cizinci/ky ze třetích zemí. Konkrétní práva a povinnosti týkající se pobytu cizinců/ek na území ČR podle okolností jejich příchodu a pobytu ošetřují následující zákony.
Zákon o pobytu cizinců
Ošetřuje vstup, pobyt a vycestování cizinců/ek, kterých se netýká zákon o dočasné ochraně a azylu. Zákon rozlišuje různé druhy víz a různé druhy pobytu, hlavní rozlišení je na pobyt přechodný (různé typy) a pobyt trvalý. Cizinci/ky s přechodným pobytem mají obecně nižší rozsah práv nežli cizinci/ky s pobytem trvalým.
Zákon o dočasné ochraně
Dočasná ochrana je přechodné opatření, které se používá v naléhavých případech jako odpověď na příchod skupin uprchlíků a uprchlic prchajících například před ozbrojeným konfliktem, živelnou pohromou, soustavným porušováním lidských práv ap. Žadatelé a žadatelky nemusí prokazovat individuální pronásledování. Dočasnou ochranu cizinců/ek vyhlašuje Rada Evropské unie jednotně pro cizince/ky z určité země. Pokud cizinci/ky získají tuto dočasnou ochranu, pak se na ně hledí jako na cizince/ky s uděleným trvalým pobytem. V současnosti je na evropské, a tedy i národní úrovni dočasná ochrana nevyužívaný nástroj.
Zákon o azylu
Řeší podmínky vstupu a pobytu cizinců/ek, kteří/é chtějí v České republice žádat o mezinárodní ochranu (MO), práva a povinnosti žadatelů/ek o MO a osob MO požívajících.
Mezinárodní ochrana (česká legislativa)
Mezinárodní ochrana se uděluje cizincům/kám, kteří/é se nacházejí v České republice, a kteří/é se z určitých důvodů nemohou vrátit zpět do své země. Umožňuje jim legálně pobývat na území České republiky. MO je v ČR možné získat buď jako azyl, nebo jako doplňkovou ochranu na dobu určitou. Azyl je udělován z důvodů pronásledování, dále ve dvou případech, které berou ohled na osobní situaci cizince/ky (z humanitárních důvodů – nemoc, stáří, … a za účelem sloučení rodiny). Krom toho může ČR bez předchozího řízení udělit azyl, pokud je cizinec/ka uznán/a uprchlíkem/icí dle mezinárodní smlouvy rozhodnutím UNHCR, ovšem za podmínky dodržení zásady spravedlivého rozdělení břemene mezi smluvními státy Ženevské úmluvy.
- Azyl: Je právo státu poskytnout ochranu cizinci/e, který/á je prokazatelně pronásledován/a na území své vlastní země. Rozhodnutí udělit či neudělit azyl je odpovědností Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.
- Doplňková ochrana: Je dočasná forma ochrany udělená žadateli/ce o azyl na dobu, po kterou je tato osoba prokazatelně v nebezpečí ve své domovské zemi (nejčastěji 1 až 3 roky, s možností prodloužení).
Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra (SUZ)
SUZ48 je organizační složka státu, která zajišťuje ubytování a další služby žadatelům/kám, azylantům/kám a zajištěným cizincům/kám. Úkolem SUZ je nabídnout těmto osobám odpovídající a důstojné podmínky. SUZ spolupracuje s vládními a mezinárodními institucemi, samosprávou, nevládními organizacemi. Provozuje přijímací, pobytová a integrační azylová střediska, dále zařízení pro zajištění cizinců a Centra na podporu integrace cizinců.
Přijímací středisko
Slouží k ubytování nově příchozích žadatelů/ek o MO, a to až do doby ukončení základních vstupních procedur. Středisko není možné opustit. Umístění: tranzitní prostor mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, Zastávka u Brna
Pobytové středisko
Slouží k ubytování žadatelů/ek, kteří/které prošli/y předepsanými vstupními procedurami v přijímacím středisku, a to po dobu řízení ve věci jejich žádostí o MO. Žadatelé/ky mohou svobodně střediska opouštět nebo využít možnosti pobytu v soukromí. Umístění: Kostelec nad Ohří, Havířov
Integrační středisko (IAS)
Slouží osobám, kterým byla přiznána MO a které vstoupily do Státního integračního programu a požádaly o dočasné ubytování. Doba strávená v integračním středisku (max. 18 měsíců) slouží především k osvojení českého jazyka a získání samostatného bydlení a zaměstnání. Ubytování v IAS je zpoplatněno. Umístění: Jaroměř, Předlice, Brno, Havířov
Zařízení pro zajištění cizinců
Zařízení pro zajištění cizinců (v zahraničí i u nás někdy nazývaná „detence“ nebo „záchyt“) slouží k omezení svobody cizinců/ek na základě rozhodnutí Policie České republiky nebo Ministerstva vnitra České republiky a často také jako metoda odrazení dalších migrantů/ek od vstupu na území státu. Vnější ostrahu zařízení zajišťuje Policie ČR, vnitřní smluvní bezpečnostní agentura. Umístění: Bělá pod Bezdězem, Vyšní Lhoty, Drahonice
Centra na podporu integrace cizinců
Centra na podporu integrace cizinců mají za cíl vytvořit prostor pro dlouhodobou a koncepční podporu integrace cizinců/ek. Projekt center je spolufinancovaný z Evropského integračního fondu. Umístění: Ve všech krajích kromě Středočeského.
Mediální zkratka
Problém migrace je ve všech jeho souvislostech velmi komplexní, a proto je složité popsat ho srozumitelně lidem skrz rozsahem limitované novinové články a časově omezené televizní vstupy. Média jsou navíc v situaci, kdy o jejich dalším fungování rozhoduje jejich čtenost či sledovanost. Toto je velmi nebezpečná situace, která vytváří prostor pro vznik mediálních zkratek, zjednodušujících sdělení, která mají zaujmout a která proto zvýrazňují a upřednostňují konfliktní charakter témat a podtrhují a posilují tak krizovou povahu událostí. Příkladem mohou být pojmy jako muslim/ka, islamista nebo ekonomický migrant, které při použití často nesou silně zabarvenou interpretaci.
Muslim/ka
Muslim/ka je osoba vyznávající islám (islám, stejně jako judaismus a křesťanství jsou monoteistická a prorocká náboženství, která věří ve stejného Boha). V české diskuzi je často – ať už vědomě, nebo nevědomě – mezi muslimy/ky a uprchlíky/ice kladeno rovnítko a nese si s sebou negativní nálepku, neboť islám je u nás v poslední době diskutován hlavně ve spojitosti s teroristickými organizacemi.
Islamista
Stoupenec islamismu – zjednodušeně se termínem islamismus označuje prolínání politického dění a náboženského přesvědčení v muslimském světě. V našem kontextu s sebou termín nese negativní zabarvení, v mediích se nejčastěji používá k odlišení vyznavačů víry (muslimů) od skupin usilujících o dosažení politických cílů (islamisté). Takové rozdělování je ovšem zjednodušené a do značné míry zavádějící.
Ekonomický migrant
Pojem, který se v současnosti často objevuje v médiích a diskuzích. Používá se v reakci na nedostatečnou definici „uprchlíků“, která nepostihuje všechny závažné životní situace. V českém kontextu pojem v „lepším“ případě slouží k rozlišení nuceného odchodu (uprchlíci) a dobrovolného odchodu (ekonomičtí migranti), jedná se ovšem o zavádějící zkratku, která nedokáže pojmout reálné důvody vedoucí lidi k migraci a opomíjí stav životního prostředí, politickou, ekonomickou a sociální situaci ve světě a její souvislosti, například s klimatickou změnou. V „horším“ případě pojem v diskuzi slouží jako dehonestující nálepka typu „jdou si za lepším“ (tedy: oni nemají na přesun právo, a nám z toho proto nevyplývá povinnost).
| Box 2. Jaký příběh lidí na útěku vyprávějí česká média
Jak jsou témata vnímána, ovlivňují do velké míry média. Jak ukazují aktuální výzkumy, pro Čechy a Češky zůstávají celostátní televize jednoznačně hlavním zdrojem zpráv – a to ve všech věkových skupinách. Z tohoto hlediska lze předpokládat, že celostátní televize patří mezi média s nejvýraznějším vlivem na názorové klima v ČR. Výzkumný tým na Katedře mediálních studií FSS MU analyzoval vstupy zpravodajských relací Události (ČT) a Televizní noviny (TV Nova), které se týkaly uprchlické situace, v období od 3. 4. do 30. 9. 2015 a z této analýzy vyplývá následující: Kdo mluví O čem mluví O čem nemluví Jakým jazykem se mluví Obecně lze říci, že pokrytí uprchlické situace v hlavních zpravodajských relacích obou televizí nebylo vyvážené a jednostranně zdůrazňovalo bezpečnostní a administrativní rizika spojená s imigrací. Obecně lze také konstatovat, že mediální agenda byla silně závislá na vyjádřeních konkrétních politických představitelů a představitelek. Takto prezentované zpravodajství v divácích a divačkách mohlo vyvolat pocit ohrožení a zvýšenou poptávku po krátkodobých a silových řešeních problému. Potlačení humanitárního hlediska a nedostatečná pozornost věnovaná kritické situaci v zemích původu mohly divákům a divačkám odebrat či výrazně omezit možnost soucitu s lidmi na útěku. |