Autor: Jan Kapitola

Účastníci a účastnice podrobně sepíší všechny představy spojené se svým domovem. Osud jim pak jednotlivé položky začne nahodile odebírat. Budou se rozhodovat, kdy je na čase domov opustit. Aktivita je dobrým východiskem pro navazující přednášku člověka, který s uprchlíky a uprchlicemi přímo pracoval.

Postup:

Úvod (10 minut)

Připravte pro všechny psací potřeby, nejlépe i barevné pastelky. Účastníci a účastnice se posadí kolem stolů, případně mohou sedět i na zemi s podložkou na psaní apod.

Vyzvěte je, aby se pohodlně usadili a zaposlouchali do příjemné hudby (např. Dexter Britian – Retreat). Po chvíli začněte předčítat libreto (příloha 1).

Ujistěte se, že všichni měli dostatek času na sepsání všech svých představ. Poté, co každému rozdáte 7 lístečků, můžete přejít k dalšímu úkolu: Každý z vás má u sebe sedm podlouhlých lístečků. Připravte si je tak, abyste na ně mohli psát. Na každý lísteček napíšete jednu věc podle zadání, které řeknu.

Stále udržujte příjemnou atmosféru. Postupně nechte účastníky a účastnice nadepsat lístečky s těmito obsahy (ujišťujte se, že všichni mají lísteček napsaný, nikomu se nesmí psaní kumulovat):

• pozn. Záměrně není v rámci zadání zmíněn nikdo z rodiny a předpokládáme, že rodina bude stále s nimi. U starších účastníků a účastnic by šlo pracovat i se ztrátou členů rodiny.

Nyní vypněte hudbu, změňte atmosféru. Stáváte se obyčejným komentátorem a v místnosti se objeví také váš pomocník nebo pomocnice (osud), klidně může být zahalený pláštěm. Pusťte depresivní hudbu.

• Začněte vyprávět: Občas se stane, že se doma něco náhle změní. Někdy to je pozvolné a nejde o žádnou zásadní změnu, jindy zas tak nenadálé, že nás to zaskočí – třeba úmrtí babičky nebo dědy. Lidé často říkají, že to byl osud, který za změnu může. Náš osud je právě v místnosti a chystá se zasáhnout do vašeho domova. Na chvíli se odmlčte, aby účastníci a účastnice mohli vstřebat změnu atmosféry.
• Pokračujte: Vyložte před sebe všechny lístky textem dolů. Nemusíte je nijak řadit, jen je před sebe vyskládejte. Lístečky si nemůžete nijak chránit. Jakmile k vám přijde osud, vybere jeden, který otočí. To je lísteček představující změnu ve vašem životě – o napsané jste přišli. (Osud nechá účastníka či účastníci, aby si lísteček přečetli. V bezpečné skupině je možné ho přečíst i nahlas. Lísteček poté zmačká a hodí na zem, může ho spálit apod.)
• Pokračujte: Je jen na vás, kdy se rozhodnete, že osud vám vzal příliš mnoho, a místo, které jste považovali za domov, už domovem není. Jakmile tento stav nastane, zvedněte se a beze slov jděte do druhé místnosti.

V druhé místnosti čeká další lektor/ka. Zve si k sobě každého zvlášť, vezme zbývající lístečky a proškrtá vše, co nejde unést jedním člověkem. Zůstává většinou jenom člen rodiny (pokud se na lístečcích objevil) nebo kamarád/ka, zbytek lektor/ka buď zmačká, nebo spálí. Po seškrtání lístečků dostane účastník či účastnice instrukci, že má jít ven (před budovu – klubovnu, chatu, školu…).

Nyní vezmete účastníky a účastnice na další část cesty. V této části už pravděpodobně začnou tušit, že se jedná o program spojený s tématem uprchlictví. Vytvořte vhodné podmínky pro to, aby mohli projít krajinou (městem, loukami, lesem…) v zástupu. Na cestě se spolu s vašimi pomocníky a pomocnicemi střídejte v rolích různě vlídných převaděčů. Ti se mohou ocitnout i např. v dodávce, přeplouvat na člunu rybník apod. Přesun by neměl být příliš náročný nebo nepříjemný, jde spíš o pocit nejistoty a odevzdání se do rukou převaděčů. Je to především čas na přemýšlení. Na konci je čeká malé „Berkasovo-Bapská“ – místo na cestě uprchlíků, kde se k nim chovali vlídně. Přivítají je lidé v reflexních vestách, mluví anglicky a nabídnou jim čaj. Vysvětlí jim, že jsou na chorvatsko-srbské hranici a čekají na autobus, který je odveze dál. Můžou se s nimi chvíli nezávazně bavit. Po chvíli čekání je odvedou do „autobusu“ – místnosti s dataprojektorem a fotkou z Berkasova.

Zařaďte alespoň minimální předěl, symbolické oddělení zážitku z cesty, a uveďte, že bude následovat debata s hostem.