Často se stává, že informace v médiích jsou už několikrát zkresleny jejich předáváním. Jedinou možností, jak zjistit objektivně stav věcí na konkrétním místě, je být přímo u událostí. Přímo nasát atmosféru místa, povídat si s lidmi, zjišťovat aktuální informace a zažívat konkrétní zkušenosti. Po takové sondě pak dokážete mnohem jasněji hodnotit informace z médií. Navíc se váš pohled na věc v tu chvíli stává pro okruh vašich známých velice žádaný – znají vás, vědí, co vás zaujímá, jak o věcech vyprávíte normálně a navíc se vás mohou doptat na všechny svoje otázky.

Nemálo dobrovolníků a dobrovolnic, a mezi nimi i skautů a skautek, bylo a stále je zapojeno do aktuální pomoci uprchlíkům. Můžete využít jejich zkušenost, abyste hledali odpovědi na své otázky. Tento text má sloužit jako návod na přípravu debaty s člověkem, který konkrétní zkušenosti s pomocí uprchlíkům má. Byla by škoda tuto možnost promrhat tím, že nebudeme mít otázky a zájem.

Pozvánka a první rozhovor

Jeden z předpokladů, který byste měli jako pořádající podobnou besedu splnit, je přehled o problému. Měli byste mít načteny články z médií, udělat si jasno v otázkách, které chcete se skupinou prozkoumat, a mohli byste nahlédnout i do zdrojů, které obhajují i odlišné postoje k věci. To napomůže lepší komunikaci s člověkem, kterého chcete na debatu pozvat.

Výběr hosta je čistě na vás. Tým Skautské služby společnosti při Výkonné radě vytvořil seznam lidí, kteří jsou ochotni o zkušenosti mluvit. Ve svém skautském i neskautském okolí ale pravděpodobně najdete člověka, který podobnou zkušenost má, navíc pro vás nebude neznámý a příprava programu bude probíhat snadněji.

Je dobré se předem s hlavní postavou besedy sejít, představit jí svoji vizi. Zjistit, jestli je pro ni akceptovatelná. Zeptejte se na několik otázek, abyste měli představu, jestli o své zkušenosti dokáže opravdu poutavě mluvit. Musíte už tady volit míru řízení rozhovoru – příliš volný zaručí množství neočekávaných a zajímavých informací, řízený pak jasnou strukturu směřující cíli, může ale zároveň vyznít jako formální a nezajímavá přednáška.

Příprava s dětmi

Děti je dobré připravit na diskuzi. Není potřeba mít sepsané otázky a jejich přesně znění, je ale dobré se naladit na téma. Použít můžete například vytvoření obyčejné myšlenkové mapy na flipchart. Doprostřed napíšete „uprchlíci a uprchlice“ a děti necháte vyslovit všechny hesla, která k nim lze přiřadit. V diskuzi pak můžete například vymýšlet otázku ke každému heslu.

Druhou možností je rozdělit děti do čtveřic. Každá skupina dostane dohromady větší papír, na který napíší vše, co znají o uprchlících. Co slyšeli doma, co vědí, co si myslí, co znají ze zpráv, co se říká ve škole, co slyšeli na ulici a podobně. Skupinka pak začne jednotlivé postřehy probírat. S některými souhlasí celá skupinka, z takových můžou vzniknout tvrzení a pravděpodobně budou pravdivá. Pokud nějaký postřeh zpochybní byť jeden člen skupiny, musí se formulovat jako otázka. Takové otázky můžete použít v diskuzi nebo k další práci.

Můžete využít i spoustu dalších metod k přípravě debaty, záleží na vaší kreativitě. Cílem je naladit děti na téma, mít materiál, když by se nebylo najednou na co ptát a o čem hovořit. Využít můžete například metody v podkapitole 4.1 nebo aktivitu Rozhodnutí odejít.

Beseda

Při samotné diskuzi doporučujeme důsledně oddělovat konkrétní zkušenosti, prožitky a faktické postřehy přednášejícího a obecné formulace. Jakékoli obecné formulace, generalizace, prognózy nebo vyřčené pravdy buď přímo zpochybněte, nebo dodejte fakt, že si to myslí přednášející na základě své zkušenosti. Váš host není pravděpodobně nositelem/kou pravdy jen kvůli tomu, že má konkrétní zkušenost. Přesto je pro vás cenným zdrojem informací.

Při rozhovoru se doptávejte doplňujícími otázkami, nezůstávejte pouze u těch připravených. Máte možnost zjistit motivy jednání přednášející/ho i informace, které vás začaly zajímat až při rozhovoru.

Po skončení rozhovoru poděkujte, jestli bude mít program nějaký výstup, nabídněte ho. Dobré je s dětmi i hostem ještě o samotě probrat dojmy z diskuze, pocity po jejím skončení, otázky, které je dodatečně napadají. Můžete jako prostředník tlumočit postřehy na obě strany – od dětí k hostovi a naopak.