Důvody migrace bývají často velmi komplexní. Pro představu o různých životních situacích v šesti vybraných zemích, ze kterých v současnosti odchází či odcházelo (Kosovo) do Evropy nejvíce lidí, následují krátké shrnující texty. Ty v žádném případě nepostihují problémy v zemích v celé jejich šíři a komplexnosti, popisují část životní reality, která může být pro lidi natolik tíživá, že je vyžene z jejich domovů.

Sýrie

V březnu 2011 dorazila ze severní Afriky do Sýrie revoluční vlna arabského jara. Lidé v ulicích se na počátku revoluce zasazovali o její mírový průběh, žádali odstoupení prezidenta, volali po reformách, usilovali o svobodné a férové volby a plnění závazků plynoucích z respektu k základním lidským právům a svobodám.

Arabské jaro v Sýrii se však zvrhlo v občanskou válku doprovázenou etnickými čistkami, zločiny proti lidskosti, zájmovým financováním konfliktu ze zahraničí, miliony uprchlíků a uprchlic a celospolečenskou krizí přelévající se do sousedních států. V konfliktu proti sobě stojí velké množství skupin, které bojují s různými zájmy, a situace je značně nepřehledná.

Afghánistán

Afghánistán v moderních dějinách zažil málo období bez nepokojů a válek. V letech 1979 až 1989 se na jeho území odehrával střet sovětské armády a mudžahedínů (podporovaných USA, Británií a Saudskou Arábií) bojujících proti komunistické vládě. Důsledkem války byl exodus přibližně milionu lidí. Po 10 letech od odchodu SSSR došlo k další intervenci. Na základě útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001 došlo k novému typu konfliktu, kdy stát (USA) zaútočil na teritorium jiného státu (Afghánistánu) na základě akce teroristické skupiny (Al­-Kaida), podporované hnutím (Tálibán). Argumentací Spojených států bylo, že teroristická skupina je otevřeně podporována Tálibánem, který měl podstatný vliv na vnitřní politiku. K válce (pod názvem Operace trvalá svoboda) tak v roce 2001 došlo bez důkladnějších jednání na politické úrovni a hlava skupiny, Bin Ládin, po dopadení v roce 2011 nebyl souzen, nýbrž zastřelen ve svém podzemním krytu v Pákistánu. Negativní důsledky války na obyvatele Afghánistánu nelze jednoduše popsat. Je však třeba zmínit, že část populace – a to více než jedné generace této země, v zásadě nezažila období bez násilí, konfliktů či nepokojů. Válka oficiálně skončila v roce 2014 a země se dnes nachází v krajně nestabilní situaci.

Kosovo

Dříve součást Jugoslávie, nyní území se spornou suverenitou (jeho nezávislost neuznávají některé státy, nezávislost například neuznalo Srbsko, které ho pořád považuje za své území). Na konci 90. let zde propukla občanská válka provázená etnickými čistkami namířenými proti kosovským Albáncům. Tyto čistky byly záminkou pro „humanitární“ bombardování Jugoslávie ze strany NATO. Bombardování byl bezprecedentní krok, kdy NATO bez mandátu Rady bezpečnosti poprvé v historii zaútočilo na suverénní evropský stát. Bombardování mělo zastavit etnické čistky, tento cíl však nenaplnilo – během útoku NATO se etnické čistky naopak zesílily. Bombardování a etnické násilí z Kosova vyhnalo přes 800 tisíc uprchlíků a uprchlic. Při náletech byly zasaženy civilní cíle, a dokonce byly použity střely s ochuzeným uranem (používání bylo v té době již zakázáno Komisí OSN pro lidská práva).

Eritrea

Země ve vojenském režimu – armáda zde v podstatě vytvořila nový otrokářský systém. Vojenská služba oficiálně trvá pouhých osmnáct měsíců, z důvodu vnějšího ohrožení je ale takřka nekonečná. Do armády může být povolán každý, komu není přes padesát let, včetně žen. Muži buď válčí, nebo pracují pro stát v zemědělství či na stavbách, ženy často končí jako služebné v domácnostech prominentů nebo jako sexuální otrokyně. Měsíční žold nikdy nepřevyšuje 30 dolarů, obvykle je mnohem nižší.

Režim je do té míry totalitní, že se vyplatí falšovat jeho dokumenty – zvyšují šanci na udělení azylu.

Nigérie

Nigérie je nejlidnatější zemí Afriky. Je pátým největším světovým vývozcem ropy, těžba s sebou ale přináší i problémy – zdrojem trvalých rozmíšek je například počínání nizozemsko­-britské těžařské společnosti Royal Dutch Shell, která drží šedesát procent ropných polí a podle ekologů na jihu Nigérie vcelku bezostyšně ničila životní prostředí. Lidé z postiženého kmene Ogoni, kteří se s firmou pustili do střetu, byli buď drženi ve vězení po zjevně vykonstruovaných procesech, nebo byli – jako v roce 1995 – popraveni.

Na severovýchodě země operuje teroristická skupina Boko Haram, dříve napojená na síť Al­-Káida, nyní se hlásící k organizaci Islámský stát. A na území také panuje trvalé napětí mezi přibližně stejně velkou muslimskou a křesťanskou komunitou.

Nigérii zřetelně sužuje nezaměstnanost, chudoba a s tím související vysoká kriminalita. Právě nízká vymahatelnost práva, korupce a zločinnost vyhání Nigerijce a Nigerijky za hranice.

Somálsko

Somálsko je státem rozpadlým na řadu regionů, některé víceméně fungují a jsou nezávislé či autonomní, dalšími zmítá chaos. V Somálsku působí islamistická milice Aš­-Šabáb, která neustále bojuje s centrální vládou. Kraj navíc zasáhlo v letech 2010 až 2012, stejně jako v roce 2015 sucho. Souběh těchto okolností způsobuje velice špatnou humanitární situaci, kterou země není schopná řešit. Hladem je teď vážně ohroženo na 240 tisíc somálských mužů a žen.

Téměř 40 procent lidí v Somálsku žije z peněz, které jim posílají příbuzní ze zahraničí. To činí celkem 1,3 miliardy dolarů ročně. Schopnost Somálců a Somálkyň uchytit se v cizině přímo zvyšuje šanci na přežití jejich příbuzných doma. Drtivá většina běženců a běženkyň však opouští zemi bezprostředně kvůli válce, chaosu, teroristům, hladomoru a až naposledy kvůli penězům.